Město Bystřice pod Hostýnem leží na úpatí Hostýnských vrchů v nadmořské výšce 308 metrů. V současnosti žije ve městě 8 369 obyvatel. Nejstarší zpráva pochází z roku 1368. Titul "město" však dostala Bystřice až o necelých 500 let později, roku 1864. V jeho historii se vystřídalo několik pohrom v podobě povodní a požárů, které často zničily téměř celou obec. Největšího rozkvětu dosáhlo město po roce 1861, kdy zde Michael Thonet založil, tehdy ve světě ojedinělou, továrnu na ohýbaný nábytek. I když firma v průběhu let několikrát změnila majitele i název, tradice výroby ohýbaného nábytku se v ní udržela až do dnešních dnů.
Pravděpodobně nejlákavějším místem v okolí je poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie na sv.Hostýně. Přímo ve městě pak najdeme někdejší Loudonský zámek, který se pomalu zpřístupňuje veřejnosti, kostel sv. Jiljí na náměstí T.G.Masaryka, kapličku na někdejším, dnes již zrušeném, hřbitově, či bývalou Thonetovu vilu - tzv. "Zámeček". Neméně zajímavý je i místní hřbitov s hrobkou Loudonů nebo hroby Fr.Ondrúška, H.Schwaigera, Fr.Táborského, Dr.Vlasty Fialové.
Historie města
Okolí Bystřice pod Hostýnem bylo osídleno už v pravěku. Samotné město vzniklo o mnoho století později na křižovatce obchodních cest. Nejstarší písemná zpráva pochází až z 8. ledna 1368, kdy se městečko Bystřice stává majetkem Bočka z Kunštátu, praděda krále Jiřího z Poděbrad. Boček začal stavět své sídlo pod nedalekým vrchem Tesákem. V 15. století se sídlo bystřických pánů přesouvá do Bystřice. Roku 1440 se poprvé zmiňuje zdejší zámek. Roku 1650 koupili panství Rottalové.
František Antonín z Rottalu nechal v polovině 18. století (1747) postavit poutní kostel na Sv. Hostýně. Roku 1827 se Bystřice dostala do rukou svobodného pána Oliviera Loudona, potomka slavného generála. Za jeho vlády dosáhla Bystřice největšího věhlasu a rozkvětu. Olivier i jeho syn Ernst byli nadšenými botaniky, pěstovali v Bystřici mnoho zajímavých rostlin. Do dnešní doby se v Bystřici dochovala vzácná, více než 150 let stará platanová alej, která nemá v naší republice obdoby. Loudonové byli posledními šlechtickými majiteli panství. Náleželo jim do roku 1933.
V polovině 19. století se zmiňují zdejší lázně. Léčily se tu nemoci dýchacího ústrojí, a to čerstvým vzduchem, tzv. jehličnatými koupelemi a žinčicí (ovčím mlékem). Rozkvět Bystřice nastal po roce 1817 díky Rukopisu královedvorskému. V souvislosti s ním ožily pouti na Sv. Hostýn. V důsledku toho přibylo i živností souvisejících s poutěmi, rozvíjí se výroba perníku, svící a voskových obětin.
K největšímu rozvoji kraje došlo po roce 1861. Tehdy přišli do Bystřice němečtí průmyslníci. Michael Thonet se svým synem Augustem zde založil továrnu na ohýbaný nábytek. Svého času to byla největší továrna na ohýbaný nábytek v Evropě. Rozšíření průmyslové výroby znamenalo i velký příliv nových dělníků, nových obyvatel obce. Takže už v roce 1864 mohla být Bystřice prohlášena městem. Díky Thonetům byla také do Bystřice v roce 1882 zavedena železnice.
Přes mnohá úskalí, kterými kraj prošel (obrovské požáry v letech 1594, 1789 a 1815 a povodně v roce 1593 a 1997), dnes město Bystřice vzkvétá.
Zámek Bystřice pod Hostýnem
Zámek je zajímavou ukázkou různých stavebních stylů. Gotická tvrz v Bystřici je poprvé dokládána roku 1440, mnoho se z ní ale nedochovalo. V polovině 16. století koupil panství Přemek z Víckova, který pravděpodobně přestavěl tvrz na renesanční zámek. Požárem zničený zámek zdědila a v renesančním stylu nechala opravit v roce 1616 Bohunka z Víckova se svým manželem Václavem Bítovským z Bítova.
Od roku 1650 patřil zámek šlechtickému rodu Rottalů. Poslední členka rodu Marie Amálie, provdaná della Rovere di Monte l’Abbate, nechala přistavět v klasicistním stylu dvě křídla. Nový zámecký palác vytvořil architekt František Antonín Grimm ve 2. polovině 18. století.
Koncem 18. století byla v přízemí zámku zřízena manufaktura na výrobu keramiky. V 1. polovině 19. století zadal tehdejší majitel Jan Nepomuk hrabě Wengerský malíři Janu Svitákovi výmalbu svátečního sálu. Interiér je zdoben romantickou výmalbou s motivy egyptské krajiny.
Po smrti hraběte Wengerského připadl zámek v roce 1827 šlechtickému rodu Loudonů, potomkům slavného generála. V roce 1897 navštívil zámek císař František Josef I. Na jeho památku byl zhotoven pamětní nápis, jehož autorem je malíř Hanuš Schwaiger. Ten rovněž vytvořil sluneční hodiny na prvním nádvoří.
V roce 1933 se Loudonové dostali do finančních potíží a zámek přešel do majetku státu. Ministerstvo obrany v něm zřídilo vojenské sklady zdravotnického materiálu. Začala postupná degradace staveb i parku. Od roku 1990 patří zámek městu, které jej postupně opravuje.
Zdroj: www.bystriceph.cz
Информация по комментариям в разработке