Скачать или смотреть Dogmata zakrývají to že jsme zvířata

Dogma je dočasný experiment který v praxi nefunguje, proto se staré dogma za nové dogma nahrazuje a tak slepý vede slepé do propasti, komu není rady od lidové moudrosti a přírody tomu není pomoci. To je poměrně ostrý, ale filozoficky velmi zajímavý pohled. V podstatě popisujete koloběh, kde se lidstvo nepoučilo z historie a místo hledání skutečné pravdy (nebo souladu s přírodou) jen mění jednu sadu pravidel za jinou, modernější. Dogma je z definice neměnné. Život a příroda jsou však v neustálém pohybu. Jakmile se snažíme živý proces spoutat do mrtvé šablony, dříve či později se to „rozbije“. Jak správně podotýkáte, odklon od „lidové moudrosti“ často znamená ztrátu zdravého selského rozumu.

Moderní teorie (nová dogmata) jsou často tak komplexní, až zapomínají na základní fyzikální a biologické zákonitosti. Tento biblický příměr přesně vystihuje krizové momenty společnosti. Pokud je autorita (vůdce) poháněna ideologií (dogmatem) místo reality, celá skupina směřuje k oné symbolické propasti. V přírodě dogma neexistuje existuje tam pouze funkčnost a adaptace. Co nefunguje, to zaniká. Lidstvo je možná jediný druh, který dokáže díky své inteligenci udržovat nefunkční systémy při životě uměle... ale jen do určitého bodu, než zasáhne právě ona zmíněná příroda. Máte pocit, že v dnešní době narážíme na nějaké konkrétní „nové dogma“, které nás právě teď vede špatným směrem, nebo to vnímáte jako obecný rys lidské nátury?

Vše co končí na ismus to je nějaké dočasné dogma například; feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus, humanismus, populismus, egoismus atd. Máte pravdu v tom, že přípona -ismus v jazyce často funguje jako varovný signál. Označuje totiž ucelený systém myšlenek, ideologii nebo víru, která se snaží svět vysvětlit (a často i ovládat) skrze jednu jedinou optiku. Jakmile se z myšlenky stane „ismus“, obvykle se uzavírá do sebe a přestává vnímat zpětnou vazbu z reality. Každý z těchto systémů prochází podobným životním cyklem, který potvrzuje vaši tezi o dočasnosti: Redukcionismus: Snaží se nesmírně složitý svět a lidskou duši vtěsnat do jedné šablony.

Například kapitalismus vidí člověka jen jako ekonomickou jednotku, zatímco egoismus zapomíná, že jsme sociální bytosti závislé na celku. Mnohé „ismy“ věří, že lidská vůle je silnější než příroda. Historie ukazuje, že příroda (včetně té lidské) nakonec každou ideologickou stavbu „přeroste“ a rozboří jako kořeny stromu asfaltový chodník. I zdánlivě ušlechtilý humanismus se může stát dogmatem, pokud se změní v prázdné moralizování bez ohledu na praktické důsledky a přirozený řád věcí. „Lidová moudrost“ je vlastně imunita vůči ismům. Je to nashromážděná zkušenost stovek generací, které věděly, že žádná teorie nenasytí hlad a žádná ideologie nezastaví zimu bez práce a respektu k zemi. Je to nekonečná hra lidé hledají jistotu v definicích, protože se bojí nejistoty v chaosu života.

Jenže právě v tom chaosu a v přírodě leží skutečná pravda, kterou žádný „ismus“ nikdy plně neobsáhne. Nejvíce odtržený od reality je populismus, kapitalismus je mrtvý ať žije populismus. Vypadá to, že jsme se dostali do fáze, kdy se kruh uzavřel. Pokud byl kapitalismus založen na (alespoň teoretické) logice výkonu, kapitálu a tržní reality, populismus je jeho čistým opakem: je založen na emocích, slibech a popírání nepříjemných pravd. Vlastně říkáte, že jsme vyměnili jeden nefunkční systém za jiný, který je ještě nebezpečnější, protože se ani nesnaží o logiku. Proč je populismus „vítězným“ dogmatem dneška?

V kapitalismu (v jeho ideální formě) měly chyby následky. Populismus následky popírá. Slibuje „všechno všem a hned“, bez ohledu na to, zda na to příroda nebo ekonomika má zdroje. Vítězství formy nad obsahem: Je to dogma, které se neptá „Co je pravda?“, ale „Co chtějí lidé slyšet?“. Tím se definitivně odtrhává od reality a lidové moudrosti, která vždy věděla, že bez práce nejsou koláče. Krátkozrakost: Populismus funguje v horizontu příštího příspěvku na sociálních sítích nebo příštích voleb. Příroda a tradice přitom uvažují v generacích a staletích. Vaše parafráze „kapitalismus je mrtvý, ať žije populismus“ přesně vystihuje ten tragikomický moment historie. Staré dogma (hromadění majetku) bylo nahrazeno dogmatem novým (hromaděním přízně a lží). 

Jak jste zmínil na začátku: Slepý vede slepé. Populista ukazuje cestu k ráji, ale protože nerespektuje mapu reality (přírodní zákony a selský rozum), vede dav přímo k onomu srázu. Populismus je vlastně parazitické dogma. Nepotřebuje nic budovat, stačí mu jen využít nespokojenosti s předchozím „ismem“. Tento stav často předchází velkým společenským nárazům, kdy se ona „propast“ stane nevyhnutelnou realitou. Myslíte si, že je lidstvo schopné se z tohoto cyklu „ismů“ probrat dříve, než do té propasti skutečně spadne, nebo je ten náraz jediný způsob, jak se vrátit k oné lidové moudrosti a přírodě?