Скачать или смотреть Proč byl Hitler v prvních letech druhé světové války tak úspěšný?

V letech 1939–1941 se Německo proměnilo ze státu omezeného Versailleskou smlouvou v mocnost, která téměř zcela ovládla kontinentální Evropu. Během pouhých dvou let byly zničeny národní armády, obsazeny hlavní města a vlády donuceny ke kapitulaci dříve, než se dokázaly znovu zorganizovat. Polsko padlo během několika týdnů, Francie za pouhých šest týdnů a Balkán byl podroben bleskovými taženími, která šokovala svět. Rychlost německého postupu nejen rozložila vojenskou obranu protivníků, ale vyvolala i politický a psychologický kolaps – nebyli připraveni na válku, která se nepodobala ničemu, co dosud zažili.

Tento počáteční úspěch byl založen na přesné kombinaci několika faktorů: rychlém zbrojení, vojenské doktríně založené na mobilitě a překvapení, bezprecedentní koordinaci tankových jednotek s letectvem a vysoce profesionalizovaném generálním štábu. Blitzkrieg umožňoval prorážet fronty, izolovat celé armády a vynucovat masové kapitulace dříve, než nepřítel dokázal vytvořit soudržné obranné linie. K tomu se přidalo podcenění ze strany Spojenců, jejichž plány vycházely z logiky první světové války, trpěly špatnou komunikací a pomalým velením tváří v tvář protivníkovi, který rozhodoval v reálném čase a nemilosrdně využíval každou chybu.

V samotném středu tohoto procesu stál Hitler – vůdce ochotný podstupovat extrémní rizika a urychlovat konflikty dříve, než se mezinárodní rovnováha stačila přizpůsobit. Jeho politická a vojenská odvaha, spojená s ekonomikou připravenou na krátké války a psychologickým dopadem po sobě jdoucích vítězství, vytvořila obraz neporazitelnosti, který posiloval německou morálku a ochromoval nepřátele. Tento model však závisel na neustálém postupu vpřed a na využívání zdrojů z dobytých území. Když Německo dosáhlo vrcholu své moci v Evropě, systém, který poháněl jeho vzestup, vyžadoval další rozhodující krok – krok, který brzy přenesl válku do měřítka, na něž už nebylo připraveno.