ŠPAČCI

Špačci obecní (Sturnus vulgaris)
patří mezi nejhojnější ptáky Evropy (která je jejich původní domovina), žije zde 35 - 60 000 000 špačků.
Naši špačci zimují ve středomoří, odlétají 9. -11. a vrací se k nám v březnu.
Hnízdí v dutinách stromů. Mohou se dožít až 20 let.
Zpívají jen v sedě, nikdy ne za letu a dokáží napodobit hlasy jiných ptáků, také člověka (dokonale například žluvu hajní). Jsou velmi společenští.
Jejich potravou jsou jakékoli druhy hmyzu a jeho larvy, měkkýši, nejrůznější semena a bobule. Jsou proto nejen zdatnými letci, ale i dobrými chodci.
Jsou velmi chytří. Znám příběh, kdy vinaři chránili své vinice před sklizní každé ráno od svítání, hlídali nebe, očekávajíce přílet špačků, ti to však věděli a přišli pěšky.
Koncem léta, po vyhnízdění, sdružují se špačci do obrovských hejn, která vytváří na nebi nádherné obrazce.
Celé ptačí hejno se chová jako jeden tvor – stovky, tisíce a někdy i desetitisíce ptáků reagují dokonale na pohyb ptáka hned vedle.
Vypadá to, jako by hejna reagovala na pokyn nějakého velitele, jenže žádný neexistuje, hejno se řídí kolektivní inteligencí.
Pohyb každého jedince v hejnu je napodoben 7 ptáky okolo něj,
do 7 špaček umí počítat.
Každý jedinec tak může změnit pohyb celého hejna - jeho manévr se šíří dominovým efektem, nebo jako magnetická vlna.

Tak si špačci vyvinuli v čase dokonalou ochranu před svými predátory (např. jestřábem), kteří nedokáží v takovém hejnu úspěšně lovit.
Hejna jsou stále, i při útoku predátorů semknutá, jednotlivým ptákům tak zajišťují ochranu.

Posílám vám svá setkání s obdivuhodnými špačky, s jejich nádhernými hejny.
Za tmy se pak snesli do rákosí, kde přespali.
Jitka Havlová