🎵🎵 Hudební báseň č. 55/100
🎵🎵 Oficiální playlist seriálu: • Hudební básně (oficiální playlist)
🎵🎵 Kanál: / @petr-esterka
Karel Jaromír Erben - Svatební košile (zkráceno)
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela.
Na stěně nízké světničky
byl obraz boží rodičky,
rodičky boží s děťátkem,
tak jako růže s poupátkem.
A před tou mocnou světicí
viděti pannu klečící:
klečela, líce skloněné,
ruce na prsa složené;
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
Do ciziny se ubíral,
těšil mě, slzy utíral:
„Zasej, má milá, zasej len,
vzpomínej na mne každý den,
první rok přádla hledívej,
druhý rok plátno polívej,
třetí košile vyšívej.“
Již jsem košile ušila,
již jsem je v truhle složila.
Tři léta o něm ani sluch
živ-li a zdráv — zná milý bůh!
Maria, panno přemocná,
ach budiž ty mi pomocna:
vrať mi milého z ciziny,
květ blaha mého jediný;
Pohnul se obraz na stěně —
i vzkřikla panna zděšeně;
lampa, co temně hořela,
prskla a zhasla docela.
A slyš, na záspí kroků zvuk
a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!
„Spíš, má panenko, nebo bdíš?
Hoj, má panenko, tu jsem již!“
„Ach můj milý! Ach pro nebe!
Tu dobu myslím na tebe;
na tě jsem vždycky myslila,
za tě se právě modlila!“
„Ho, nech modlení — skoč a pojď,
skoč a pojď a mě doprovoď;
měsíček svítí na cestu:
já přišel pro svou nevěstu.“
„Pěkná noc, jasná — v tu dobu
vstávají mrtví ze hrobů,
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
má milá, nic se nebojíš?“
„Což bych se bála? Tys se mnou,
a oko boží nade mnou.“
„Co máš, má milá, v pravici?“
„Nesu si knížky modlicí.“
Knížky jí vzal a zahodil,
a byli skokem deset mil. —
„Co máš, má milá, za pasem?“
„Růženec s sebou vzala jsem.“
Růženec popad, zahodil,
a byli skokem dvacet mil. —
„Co to máš na té tkaničce?“
„To křížek po mé matičce.“
Křížek utrh a zahodil,
a byli skokem třicet mil. —
„Pěkná noc, jasná — v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž —
má milá, nic se nebojíš?“
„Což bych se bála? Tys se mnou
a ruka Páně nade mnou. —
Tu na planině široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou
a věž se zvonkem nad střechou.
„Hoj, má panenko, tu jsme již!
Nic, má panenko, nevidíš?“
„Ach proboha, ten kostel snad?“
„To není kostel, to můj hrad!“
„Ten hřbitov — a těch křížů řad?“
„To nejsou kříže, to můj sad!“
„Ó nech mne již, ó nech mne tak!
Divý a hrozný je tvůj zrak;
tvůj dech otravný jako jed,
a tvoje srdce tvrdý led!“
Co máš v uzlíku, má milá?"
„Košile, co jsem ušila.“
Uzlík jí vzal a s chechtotem
přehodil na hrob za plotem.
„Bože svatý, rač pomoci,
nedej mne ďáblu do moci!
Nehodně jsem tě prosila:
ach odpusť, co jsem zhřešila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé mě vyprosti.“
Ráno když lidé na mši jdou,
v úžasu státi zůstanou:
hrob jeden dutý nahoře,
panna v umrlčí komoře
a na každičké mohyle
útržek z nové košile. —
Dobře ses, panno, radila,
na boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla!
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ty košile!
Karel Jaromír Erben byl významný český historik, právník, archivář, spisovatel, básník a překladatel se narodil 7. listopadu 1811 v Miletíně a zemřel 21. listopadu 1870 v Praze. Byl sběratelem českých lidových písní a pohádek a patřil mezi významné osobnosti českého národního obrození.
Jeho stěžejní dílo, “Kytice”, původně vydané pod názvem “Kytice z pověstí národních” v roce 1853, je sbírkou 13 skladeb inspirovaných lidovou slovesností. Tato sbírka, napsaná v duchu romantismu, často končí velmi tragicky a je známá svými lyrickými básněmi inspirovanými ústní lidovou slovesností a českými tradicemi.
________________________________________________________________
@petr-esterka #hudebnibasne #hudebnibasen #erben
Copyright: © 2024 Petr Esterka; All rights reserved.
Информация по комментариям в разработке