Kdo určuje, zda jsou potravinářské přídatné látky bezpečné?

Listopad 2013. US Food and Drug Administration oznámil své plány prakticky eliminovat transmastné kyseliny ze zpracovaných potravin. Odkazovali na statistiku Centers for Disease Control and Prevention o tom, že odstranění částečně ztužených olejů z potravin by mohlo zabránit více než 10 000 infarktů a tisícům úmrtí každý rok. V současnosti si transmastné kyseliny užívají tzv. GRAS statusu. Zkratka v překladu znamená: Všeobecně uznávané jako bezpečné. Jak se vlastně stalo, že byly tyto vražedné tuky označeny za bezpečné? Kdo o tom vlastně rozhoduje?
V současné době je uznání statusu GRAS pro danou látku prováděno tak, že výrobce potravinářské přísady sám vyhodnotí bezpečnost dané látky a dospěje k závěru, že její použití je bezpečné. Skutečně? Přečetl jsem to správně? Společnost, která vyrábí látku, rozhoduje o tom, jestli je nebo není bezpečná?
Tento přístup je běžně označován jako „GRAS samourčení.“ Aby toho nebylo málo, nejen, že nemusí informovat veřejnost, nemusí informovat ani FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv). Cože? V poznámce pod čarou vysvětlují, že společnost může dobrovolně informovat FDA. Zkrátka řeknou, že vytvořili novou přídatnou látku a rozhodli, že je bezpečná. A ani toto není jejich povinností.
Ve výsledku se již nasčítalo odhadem 6 000 platných rozhodnutí o bezpečnosti, která umožňují použití více než 10 000 látek v potravinářském odvětví. K tomu dalších odhadem 1 000 bezpečnostních rozhodnutí výrobců není ohlášeno FDA ani veřejnosti. Výrobci a obchodní sdružení učinili zbývající rozhodnutí bez přezkumu FDA vlastním úsudkem, že totiž látky, které sami prodávají, jsou bezpečné.
Výrobci nejsou povinni informovat FDA o výsledcích vlastního hodnocení bezpečnosti. Někdy to oznámí úřadu prostě jako hotovou věc. Přinejmenším v těch případech, kdy zveřejní svá rozhodnutí o tom, co dávají do našeho jídla, snad postupují čestně a najdou si nezávislou třetí stranu v podobě poroty odborníků hodnotících bezpečnost. Cílem této studie bylo zjistit, jak to je ve skutečnosti.
Ze 45 GRAS oznámení dobrovolně podaných FDA bylo 22 % rozhodnutí učiněno osobou zaměstnanou přímo v dané společnosti, ve 13 % procentech rozhodoval někdo zaměstnaný firmou vybranou výrobcem přídatné látky a v 64 % procentech rozhodla porota odborníků vybraná výrobcem nebo firmou, kterou si k tomu výrobce najal. Spočítali jste si to? Ano, to znamená, že 0 % bezpečnostních rozhodnutí bylo provedeno nezávisle.
Ohromujících 100 % členů poroty odborníků pracovalo přímo nebo nepřímo PRO firmy, které vyrábějí danou potravinářskou přídatnou látku! 100 %! A to se bavíme jen o těch, o kterých výrobci FDA řekli. A ty stejné nájemné odborníky používají znovu a znovu. Marion Nestle, ženu bedlivě sledující dění v této oblasti, to přivedlo k otázce: „Jak je možné, že FDA dovoluje výrobcům, aby sami rozhodovali o tom, jestli jsou jejich potravinářské přídatné látky bezpečné?“
Možná je to proto, že mnoho společností zásobujících nás každodenně potravinami se rozrostlo do podoby korporátních obrů, již mají takový politický vliv, jaký by jim mnoho vlád států mohlo závidět. Samotná společnost PepsiCo utratila za jediný rok k prosazování svých zájmů u Kongresu přes 9 miliónů dolarů (cca 200 milionů korun).
Skutečnost, že potravinářské přídatné látky, jako jsou transmastné kyseliny, dostaly zelenou a rok co rok zabíjí tisíce Američanů, tolik nepřekvapí ty z nás, kteří jsou si vědomi toho, že tři největší lobbistické firmy ve Washingtonu nyní zřejmě pracují pro potravinářský průmysl.