Běh z práce kolem Dalešické přehrady při extrémně nízké vodní hladině díky tropický teplotám a suchu trvajícímu téměř celý srpen.
Využil jsem poslední tropické dny a hned po noční směně jsem vyběhl směr Dalešická přehrada, abych se podíval, jak nízko je vodní hladina, když byl srpen nejteplejším měsícem za posledních několik let. Od elektrárny jsem vyběhl chvíli po východu slunce, takže na hrázi už slunce pěkně svítilo. Vzal jsem to proti proudu po pravém břehu. Oběhl jsem první zátoku a zastavil se u vysokého skalního útvaru Vztyčený prst, který obvykle leze z vody. Teď se na něj dalo dojít suchou nohou. Oběhl jsem nejširší část přehrady, uprostřed které bylo vidět nad vodou hradisko Kramolín. Doběhl jsem se k přístavišti Dalešice, odkud byly naposledy vidět chladící věže Jaderné elektrárny Dukovany. Pokračoval jsem ke Skalnímu městu, kde jsem byl přímo naproti Wilsonově skále, která má při tomto stavu vody snad i 40 m. Akorát kolem proplouval parník Horácko. Stejně jako před rokem, tak i letos mně v těchto místech v lese proběhla přes cestu černá koza. Přes Stropešínskou vyhlídku jsem seběhl zpátky k přehradě u Stropešínského mostu. Tam jsem byl trochu zklamaný, protože podle stavu vody jsem zjistil, že před dvěma dny bylo ještě asi o 3 m méně. Potřeboval jsem se dostat na druhý břeh, tak jsem zavolal kámošům záchranářům, kteří mě převezli na člunu do autokempu Wilsonka. Chvíli jsem si s nimi povídal, pak jsem jim pomohl sníst polévku, doplnil jsem si pití vaku, pořádně jsem se napil, vyprášil jsem si ponožky, odskočil na záchod a vyrazil na další cestu.
Nejprve jsem si vyběhl na Wilsonovu skálu. Pak jsem se vrátil do autokempu a pokračoval dále proti proudu jen tentokrát po levém břehu okolo skály Malá Wilsonka ke Stropešínskému mostu. Na druhou stranu jsem ale neběžel, protože jsem zamířil k tábořišti Lavičky. Ostrov, který bývá v zátoce, byl nyní poloostrov, protože nízká hladina odkryla několik desítek metrů země. Vyběhl jsem nahoru do obce Kozlov, kde jsem se u kámoše z práce pořádně napil. Následovala cesta zpátky k přehradě k poloostrovu ze zříceninou hradu Kozlov. Díky nízkému stavu vody lezl několik metrů nad vodní hladinou kámen Žabák, který bývá obvykle pod hladinou. Okolo Maxova kříže jsem přeběhl ke Koněšínské pláži, kde má parník Horácko poslední přístaviště. Pak už jsem pokračoval těsně kolem břehu. Vyběhl jsem si k Halířově skále na vyhlídku Údolí Stříbrné řeky, odkud jsem krásně viděl koryto řeky obklopené bahnitými břehy. Následovalo seběhnutí k vodě a následný výstup na Kozí skálu, odkud byl vidět poslední splav u Jirkasova mlýna a nádherně zelení zarostlé široké břehy. Naposledy jsem seběhl po stráni zpátky k vodě. Byl jsem velice rád, že jsem si vzal návleky, jinak bych měl plné boty hlíny. I tak jsem se ale párkrát na zemi vyválel, takže jsem musel z batohu tahat jehličky. Doběhl jsem do Vladislavi, kde jsem si v hospodách dal několik limonád. Potom už jsem kolem řeky Jihlavy pokračoval až do Třebíče. Po západu slunce jsem akorát doběhl domů.
--
Článek a fotky:
https://www.off-limits.cz/probehle-ak...
--
Osobní stránky:
https://dvorak-stepan.off-limits.cz
--
#DvorakStepan #Run #Running #TrailRunning #UltraRunning #UltraMarathon #OfflimitsCZ #DalesickaPrehrada #PrehradaDalesice #Dalesice #Dam
Информация по комментариям в разработке