Projekt fénix

Boj s Crohnovou chorobou a motivace lidí s podobným onemocněním, to je Projekt FENIX.

Je to už přes rok… co jsme natáčeli tento dokument. Den s dalším se spojil a než se člověk nadál tak uteklo tolik času… a moje ponaučení? Krom uvědomění že zdraví je nejdůležitější věcí v životě? Asi fakt, že bez přátel je smutek dvojnásobný a radost poloviční… Nebýt opory od mých kamarádů Jirky Vacka a Vojty Trnky, asi bych nikdy neměl tu čest závodit v kulturistice a posunout své tělo na úroveň, která dokáže být i s tak závažným onemocněním vítězná… ale když je už řeč o vítězství… co pro mě bylo největší výhrou? Nebyly to žádné závody… žádné svaly ani honění se za nejskvělejším tréninkem na světě, bylo to pro mě vždy přátelství, které nás spojovalo ať bylo hůř či líp. Byla to pro mě přítelkyně, která o mě s láskou a pochopením pečuje i v těžkých chvílích. Byla to pro mě naděje se uzdravit a vůle žít život tak, jak to jen jde s plnou vervou. Projekt fénix… pro mě byla cesta, která měla mapovat převážně kulturistický posun s nemocí v patách… je to cesta složitá a těžká… ale když už je projekt fénix u konce tak si uvědomuji daleko větší a hlubší smysl celého natáčení. Jelikož jsem nikdy neměl tu možnost podívat se zpět tak detailně jako v tomto dokumentu, uvědomil jsem si že zdraví máme každý opravdu jen jedno… fakt že jsem se stresoval kvůli nabrání pár gramů svalů a byl jsem kvůli malichernostem způsobeným stresem ošklivej i na ostatní…mi momentálně vyvolává úsměv na tváři. Proto bych rád zdůraznil jednu zásadní a důležitou věc…