Скачать или смотреть Moji bratři a sestry prodali dům mé babičky, když byla ještě naživu — skrývala se na půdě.

„Pomoz mi, Sofi, zavřeli mě tady a všem řekli, že jsem mrtvá,“ zašeptal hlas mé babičky v telefonu ve 2 hodiny ráno, třesoucí se, ale naprosto živý, naprosto ona, naprosto vyděšená.
„Byla jsem na vlastním pohřbu skrz prasklinu v podlaze.
Drží mě na půdě s kyblíkem a matrací už tři týdny.“

Sedla jsem si náhle na postel, srdce mi bušilo, snažila jsem se vstřebat to, co slyším — protože já jsem byla na tom pohřbu, plakala nad tím, co jsem si myslela, že je její rakev, sledovala, jak moji bratři a sestry rozdělovali dědictví 1,8 milionu dolarů s nepatřičnou spěšností, zatímco mi před mnoha lety bylo řečeno, že jsem „vymazaná ze seznamu dědiců“.

Co jsem nevěděla až do tohoto telefonátu bylo, že babička, kterou jsem oplakávala, vůbec nezemřela — byla vězněna ve vlastním domě, a lidé, kteří ji drželi v zajetí, byli moji vlastní bratr a sestra.