EXPEDICE MARMOLADA 2023

UPOZORNĚNÍ
Toto video je zdokumentování našeho zážitku. Má přenést příběh toho, co se nám stalo, ne učit chování v horách. Neberte si příklad z akcí presentovaných ve videu.


Všechno to začalo Maxovým telefonátem a nápadem vyrazit s hamakou do lesa. Plány postupně gradovaly a skončily u výpravy na nejvyšší horu Dolomit, Marmoladu (3343m).

12.8.2023 jsme vyrazili z České republiky do Itálie, kde se hora nachází. Když jsme se večer octli v oblasti, našli jsme místo, kde by se dalo zaparkovat a mohli jsme rozhodit hamaky. Zároveň v ten moment na nás mířila bouřka, takže plachta to jistila. Ráno 13.8. jsme zabalili spaní a přebalili batohy na cestu, stavili jsme se ještě v Canazei pro vodu a přejeli přímo pod horu.
Pod horou jsme si nabrali vše potřebné k přežití a vydali se na pěší část cesty. Prošli Jsme spoustu tras po vrstevnici a podívali se i na válečné zákopy, kterých je v té oblasti spousta. Když přišel čas oběda, podařilo se nám najít místo, kde přečkáme noc, pověsila se plachta, uvařilo se jídlo a do večera jsme si už jenom užívali výhled.
V 5 :30 14.8. zazvonil budík, vše se zabalilo a byl čas vyrazit. U pramene jsme načerpali vodu, uvařili kaši a vydali se stoupat. První velká zastávka byla nefunkční lanovka, kterou přesně rok dozadu smetl ledovec, který se znenadání ulomil. Pokračovali jsme dál podle mapy a dorazili k prvním z ledovců, načež nás uvítalo šumění vodopádu a nepříjemný nástup na okraj ledovce podél skály. V ten moment jsme si už říkali, že to asi nebude úplně jednoduchý, ale pokračovali jsme dál. Po cca dvou hodinách šplhání po prakticky vertikální stěně ledu a kamene jsme dosáhli menší plošky, kde se začal vařit oběd. Po jídle nás čekala ta nejhorší část cesty, ferata, na kterou jsme se potřebovali dostat se od nás byla asi přes půl kilometru přímo přes ledovcové pole. Postupovali jsme co nejopatrněji co se dalo, navázaní na sebe jsme se vyhýbali krevasám a sněhovým povlakům. Když jsme se dostali na 20 metrů k feratě, přišel nejvypjatější moment celé výpravy. Max, který šel první uklouzl a letěl dolu. Naštěstí se nám podařilo rychle zareagovat a zachovat chladnou hlavu. Po chvilce bojování byl Max znovu na nohou a funkční. Po této situaci se naše opatrnost znásobila a podařilo se nám dosáhnout jištění. Vystoupání feraty už bylo ve srovnání s tímto úplné nic. Když jsme se vyškrábali na hřeben, k vrcholu nám ještě pořád zbývala asi hodina a půl. Tento poslední úsek byl asi nejúmornější, naštěstí nás na vrcholu čekala chata, kde byla postel a přívětivé tváře, které nám pomohli následující den najít cestu, která byla o dost méně smrtelná.