...Jakov byl převezen do střežené vily v Berlíně, kde nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels doufal, že ho využije v ruskojazyčném rozhlasovém vysílání, ale k tomu nikdy nedošlo.
Stalin podnikl několik diskrétních pokusů o Džugašviliho osvobození z rukou Němců, ale každý z nich byl neúspěšný. Přibližně ve stejné době nabídl Hitler Stalinovi dohodu: Němci vymění jeho syna za polního maršála Friedricha Pauluse, který se vzdal v bitvě u Stalingradu v únoru 1943. Stalin na to odpověděl: "Neměním polní maršály za poručíky".
Ve chvíli, kdy Jakov přestal být nacistům užitečný, byl poslán do koncentračního tábora Sachsenhausen.
SS zřídila koncentrační tábor Sachsenhausen jako hlavní koncentrační tábor v berlínské oblasti. Tábor byl otevřen v červenci 1936 a v počáteční fázi jeho existence v něm SS a policie věznily především politické odpůrce a skutečné nebo domnělé pachatele trestných činů. Koncem roku 1936 bylo v táboře umístěno 1 600 vězňů. V letech 1936-1945 však byli v Sachsenhausenu drženi také Židé, homosexuálové, Svědkové Jehovovi a "asociálové".
První skupina sovětských válečných zajatců dorazila do Sachsenhausenu koncem srpna 1941. Do konce října téhož roku jich deportovaly jednotky SS do Sachsenhausenu přibližně 12 000. Tisíce sovětských válečných zajatců vedení tábora zastřelilo krátce po jejich příjezdu do tábora. Podle odhadů jich bylo v Sachsenhausenu zabito 11 000-18 000.
V Sachsenhausenu žil Jakov ve zvláštním táboře pro "prominentní osoby" odděleném od ostatních vězňů. Byl 140 metrů dlouhý a 50 metrů široký, oddělený od hlavního tábora cihlovou zdí. V porovnání s podmínkami, které měli ostatní vězni v Sachsenhausenu, byly jejich prostory pohodlné. Plot s vysokým napětím o výšce 2,6 metru měl vězňům zabránit v útěku.
V Sachsenhausenu bydlel Jakov v jedné boudě s dalším sovětským důstojníkem Vasilijem Kokodinem, synovcem Stalinova ministra zahraničí Vjačeslava Molotova, a se čtyřmi britskými válečnými zajatci. Během pobytu v Sachsenhausenu za Jakovem neustále chodily návštěvy, které se chtěly setkat se Stalinovým synem a vyfotit si ho. Tyto návštěvy Jakova psychicky a emocionálně vyčerpávaly. Navíc se hádal s britskými spoluvězni a často se s nimi dostával do fyzických potyček. Poslední kapkou zřejmě bylo obvinění Britů, že Jakov a Kokodin úmyslně znečistili společnou latrínu.
Jakov Džugašvili zemřel 14. dubna 1943 ve věku 36 let. Oficiální nacistická propaganda uváděla, že byl zastřelen při pokusu o útěk. Jeho údajný "pokus o útěk" byl však ve skutečnosti sebevraždou.
Pitva ukázala, že Jakov Džugašvili přišel o život vrhnutím se na elektrický plot obklopující tábor. 4 střely, které do něj táborový dozorce vypálil, zasáhly již jen Jakovovo mrtvé tělo.
Po zprávě o synově smrti prý Stalin upřeně hleděl na jeho fotografii.
Po válce se britským důstojníkům, kteří měli na starosti zabavené německé archivy, dostaly do rukou dokumenty zachycující Jakovovu smrt v Sachsenhausenu.
Zatímco pracovníci ve Whitehall, kde se nacházelo centrum britského válečného úsilí, čekali na úplný překlad zprávy SS, diskutovali s americkými diplomaty o tom, že by mohli Stalina informovat o smrti jeho syna. Konference mezi Stalinem, Winstonem Churchillem a Harrym Trumanem v Postupimi v červenci 1945 se zdála být pro tento účel ideální. Po prostudování kompletní dokumentace však ministerstvo zahraničí od tohoto plánu rychle upustilo. Jeden z diplomatů to uzavřel s tím, že on ani jeho kolegové "si nemyslí, že by důkazy Stalina uklidnily, a bylo by pro ně pochopitelně nepříjemné upozorňovat na anglo-ruské hádky, které předcházely smrti jeho syna".
Po válce Stalin, který neměl detailní informace o tom, co se s jeho synem stalo, nabídl ve východním Německu odměnu 250 000 dolarů tomu, kdo by mohl poskytnout podrobnosti o jeho smrti. Později svůj postoj k Jakovovi zmírnil a řekl, že to byl "skutečný muž" a že "osud s ním zacházel nespravedlivě".
Jakovova manželka Julia Meltzer byla propuštěna v roce 1946 a znovu se setkala s dcerou Galinou, která se však po letech odloučení matce odcizila.
Stalin zemřel 5. března 1953. O 24 let později, v roce 1977, byl Jakov Džugašvili posmrtně vyznamenán Řádem vlastenecké války I. třídy. Stalo se tak tajně a rodina si samotnou medaili nemohla převzít.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: / @worldhistoryvideoscz
#historie
#dejiny
#sovety
#stalin
#worldwar2
#ww2
Информация по комментариям в разработке