Štěpánkovice s 3200 obyvateli leží v hlučínské pahorkatině mírně zvlněné krajině severního předhůří posledních výběžků Nízkého Jeseníku, v nadmořské výšce 270 m. n. m. Obec je vzdálena 10 km od polských hranic a 13 km od okresního města Opava.
Součástí obce je známý velkostatek Albertovec, místní část Svoboda a od roku 1958 i Bílá Bříza.
Z obce lze vyjet na krásné výlety do blízkého okolí. Můžete navštívit nedaleké zámky v Kravařích, Raduni, Hradci nad Moravicí nebo okresní město Opava, do kterého je výborné vlakové i autobusové spojení. Z vyvýšených míst lze dohlédnout na pohoří Beskydy i Jeseníky.
Vhodné terény umožňují věnovat se aktivní cykloturistice. Stravování je zajištěno v restauraci Na Statku.
Historie
Nálezy pravěké keramiky v katastru obce dokazují velmi staré osídlení tohoto místa, ale první písemná zmínka v archívních dokumentech o existenci Štěpánkovic je z roku 1265, kdy ves získal Herbert z Fulštejna.
Roku 1528 byly Štěpánkovice vloženy do zemských desek v Opavě reformační šlechtě – Janu a Vavřinci z Drahotuš Na Benešově. Obec byla v té době plně evangelická.
Roku 1712 koupil Štěpánkovice kníže Lichnovský. Docházelo k postupné rekatolizaci obce. V roce 1756 byl postaven nový kostel, zasvěcený sv. Kateřině.
Obec původně patřila ke Knížectví opavskému Země slezské, která byla součástí Koruny české. V osudném roce 1742, po prohrané 1. slezské válce, byla většina Slezska včetně Hlučínska a tedy i Štěpánkovic odtržena od Koruny české a přičleněna k Prusku. Přesto se zde dále mluvilo „moravsky“ a tímto jazykem – slezským nářečím češtiny – se také vyučovalo ve škole. Koncem 19. století však byly školy v „pruském Slezsku“ poněmčeny, ale „moravština“ se nadále používala při náboženské výchově a v kostele, protože tato část území nadále patřila k olomoucké arcidiecési.
Po skončení I. světové války a vzniku Československé republiky bylo Hlučínsko (a tedy i Štěpánkovice) vráceno, připojeno 4. února 1920 k ČSR. Postupně se i do školy vrátil rodný jazyk, tentokrát už ve formě spisovné češtiny.
V důsledku mnichovské „smlouvy“ velmocí a odtržení pohraničních částí od ČSR připadla i naše obec od 8. října 1938 k hitlerovskému Německu. Došlo k tvrdému vyžadování užívání němčiny, muži museli narukovat do armády a mnozí se z války nevrátili, jiní se vrátili jako invalidé. Při osvobozovacích bojích 16. dubna 1945 utrpěla obec ohromné materiální škody. Při bojích zahynulo 226 sovětských vojáků, v okolí Albertovce 6 československých tankistů a celkem v obci 15 civilních osob.
V 50. letech 20. století se postupně začala rozvíjet svépomocná výstavba rodinných domků. Svépomocí byl postaven kulturní dům a kolem zřízen park, postaveny čtyři moderní prodejny, z toho jedna na Svobodě a později i na Albertovci, zdravotnické středisko, hasičská zbrojnice na Svobodě, bylo rozšířeno hřiště TJ Sokol a postavena budova pro šatny a klubovnu - restauraci. Za hřbitovem byly zřízeny drobné provozovny a sběrna odpadových surovin. Na Albertovci byl rovněž svépomocí postaven hotel a v obci moderní základní i mateřská škola a současně veřejný vodovod. Postupně byla rozšiřována a doplňována obecní kanalizace, zpevňovány cesty, budovány chodníky. Vzniklo nové sídliště (východně od hřbitova), tzv. Korea a prakticky nové ulice – Zahradní, Mlýnská, Luční, Sluneční, Mírová, Komenského, Družby, Okrouhlá, U Bartošovce, U Dvora.
Západně od obce bylo v 60. a 70. letech zbudováno komplexní moderní zemědělské středisko, menší i na Svobodě.
V 90. letech minulého století byla provedena plynofikace obce, kabelizace telefonní sítě a její úplné rozšíření a rekonstruovány a zlepšeny další obecní cesty a chodníky.
Plemenářský podnik (státní hřebčín) na Albertovci se široko daleko proslavil chovem ušlechtilých koní. Na Velké pardubické zvítězili zdejší koně – Furioso XIV r. 1955, Mor r. 1974 a 1975, Limit r. 1976. Tehdejší ředitel ing. František Lamich se svým koněm Vadarem se stal třináctinásobným mistrem republiky v drezúře.
Obec má také bohaté kulturní tradice, především je známa svými úspěšnými národopisnými soubory a v minulosti také ochotnickým divadlem; po několik let byly v našem kulturním domě pořádány okresní přehlídky úspěšných ochotnických divadelních souborů - Štěpánkovický divadelní máj.
Štěpánkovice mívaly charakter zemědělské obce, ale především v průběhu minulého století se staly spíše sídlištěm a zásobárnou pracovních sil především pro stavebnictví, průmysl a služby pro Ostravu, Opavu, Hlučín i Kravaře a pro průmyslové závody v okolních obcích (Dolní Benešov, Bolatice, Chuchelná, Kobeřice). Jen menší část občanů pracuje v místě v zemědělství (někdejší JZD se transformovalo na rovněž prosperující Agroland, s.r.o.), v malém strojírenském závodě na Svobodě, ve službách a jako drobní soukromí podnikatelé.
I v naší obci se, bohužel, projevuje nezaměstnanost a část občanů pracuje v zahraničí, především v Německu a Rakousku.
Zdroj: www.stepankovice.cz
Информация по комментариям в разработке