Obec Lukov leží severovýchodně od Zlína, na území Valašska. Žije zde přibližně 1 700 obyvatel. Díky zdejším hradu a mnoha blízkým skalním útvarům, se Lukov stal významnou turistickou oblastí. Na území obce je mnoho lesů. Stromy odtud se zpracovávají v Lukovské pile. Obec se nachází v Hostýnskovsetínské hornatině, v kopcích Hostýnských vrchů
Krajina kolem Lukova má svou osobitou tvář. Její půvab není v monumentálních přírodních sceneriích, ale v tom, jak se tu střídá pahorkatina s plužinou, les s travnatými stráněmi. Na všech stranách je krajina zvlněná. Mírný sklon střídá prudší zdvih. Výběžky Hostýnské hornatiny nepřevyšují střední polohu. Jejich příkře se svažující stráně vytvářejí místní ráztoky a táhlé hluboké brázdy, jimiž protékají rychle ubíhající bystřiny, které se stékají v Bělovodský a Lukovský potok. Po jejich březích porůznu vyčnívají skaliska, jinde jen omšelé balvany.
V protáhlém údolí, kudy táhnou studené větry z Chladné doliny, jsou stupňovitě položené rybníky, založené v dávných dobách, z nichž nejvýše položený, s poetickým pojmenováním Bezedník je obklopen lesem. Bělovodské rybníky obnovené v 70. letech se prostírají v otevřené krajině a dosud jsou vyhledávaným místem rybářů. Rybník pod Růžovou zanikl už před více jak sto lety. Pískovcové skalní seskupení pod severním hradním svahem, Králky, s vytesanými sedadly, Čertovy kameny a skalní útvary na Velé i na Bzové, nebo pod Hlaváčem, doplňují mnohotvárnost krajiny. Mírně zvlněná plužina v jižním otevřeném prostoru obce, byla vzdělávána celá staletí mnoha generacemi našich předků do nynější své podoby a k užitku všech, pro něž byla živitelkou.
Původně starobylý ráz zemědělské vesnice s několika dělnickými domky se zcela změnil od 70. let novou výstavbou citlivě usměrňovanou urbanisty v moderní vesnici, ve které se snoubí historické památky s novější bytovou zástavbou, aniž by si vzájemně konkurovaly. Dostatek zeleně vytváří pocit pohody a klidu, který je jen zdánlivý. Všude pulsuje život a činorodý ruch jejich pracovitých obyvatel.
Od roku 2014 mohou využívat místní občané i turisté nově vybudované cyklostezky spojující dvě významné lokality, ZOO a zámek Lešnou s lukovským hradem.
Hrad Lukov
Hrad je zasazen do malebné přírody Hostýnských hor. V současné době se o provoz a postupnou památkovou obnovu hradu stará Spolek přátel hradu Lukova.
Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Z této doby pochází fragmenty kamenných prvků, které dokládají působení kameníků významné velehradské stavební huti. Je nepochybné, že hrad byl v této době v držení královské koruny, přestože na počátku 14. století jej nacházíme v držení mocného rodu Šternberků, o čemž svědčí zmínka z roku 1332. Ale už následujícího roku se hrad vrací do rukou krále, jak o tom píše ve svém životopise český král a římský císař Karel IV. Ovšem v jeho moci nezůstal dlouho. Už někdy v roce 1342 náleží opět Šternberkům, v jejichž správě zůstal takřka po dvě stě let. V roce 1392 se zmiňuje papež Bonifác IX. o existenci hradního kostela Sv. Jana, ve kterém se přechovávají ostatky Sv. Kříže. Hmotným dokladem tohoto ojedinělého prvku v hradní architektuře jsou nálezy bohatě zdobených fragmentů gotických fial, kružbového okna či rozeta okna.
V době česko - uherských válek byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. Novými vlastníky lukovského hradu a panství se stali v roce 1548 Nekšové z Landeka, za jejichž držení dochází k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život. Nekšové byli dobrými hospodáři a tak se jejich panství významně rozrostlo a zbohatlo.
Lukov se v době třicetileté války stál několikrát centrem povstání místního obyvatelstva tzv. Valachů proti Habsburkům. Slibný průběh pacifikace odporu na Valašsku zvrátil švédský vpád na Moravu na jaře 1642 a obsazení Olomouce. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř tři měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, vyrabovali ho a zapálili. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice až byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.
Pokusy o záchranu hradního areálu započaly v poslední čtvrtině 20. století. Od roku 1983 zde probíhá takřka nepřetržitě archeologický výzkum a od roku 1987 byla zahájena postupná památková obnova. Podílí se na ní členové Hnutí Brontosaurus a Spolku přátel hradu Lukova. Díky dlouholeté práci dobrovolníků se hrad proměnil ze zanedbané zříceniny ve vyhledávaný turistický cíl, kde probíhají vzdělávací programy zaměřené zejména na děti a mládež.
V roce 2016 se hrad Lukov stal Památkou roku České republiky.
Zdroj: www.lukov.cz, wikipedie, www.hradlukov.cz
Информация по комментариям в разработке