OSUDE MŮJ - šanson, zpívá Alena Antalová, klavír Alex Anders

Osude můj. Jedna z písní, kterou jsem napsal přímo pro Alenku, je o osudu. Někomu osud nadělil jen to dobré a někomu z nás zrovna nepřál. Ale je třeba si uvědomit, že osud nám sice rozdává karty, ale my jsme ti, kteří s nimi hrajeme.

Odkaz na prodej vstupenek
https://www.smsticket.cz/vstupenky/36...
https://goout.net/cs/listky/sansonove...

Alena Antalová & Alex Anders - live záznam z koncertu nové šansonové dvojice v Brně 18.2.2023
Autor hudby i textu: Alexandr Špunda (Alex Anders)
Zpěv: Alena Antalová
Klavír: Alex Anders
Autor videa: Míra Kuželka, Ponte Records
Vlastník hudebního práva : Mgr. Alexandr Špunda

Sledujte nás, dozvíte se o našich koncertech a i o nás něco více na :
Facebook:   / alenaantalova.alexanders  
Webová stránka: https://alena-antalova--alex-anders--...
Instagram:   / alenaantalova.alexanders  


#sanson #alenaantalova #czechsong #romantika #alexanders #alexandrspunda #chanson #hanahegerova #love #laska

OSUDE MŮJ
Odjíždí poslední z posledních vlaků,
já do něj nasedám, zcela bez rozpaků.
Venku se rychle stmívá,ovíjí mě chlad,
za oknem vidím jenom tebe stát, osude můj.

Teď tady stojíš jako malý uličník,
tváříš se provinile,v dlani svíráš kapesník.
A já tě mám vzít zase za ruku?
Vždyť v tobě nemám žádnou záruku,osude můj.

Kolikrát se mnou už jsi na rozcestí stál,
já se tě ptala, co teď a kudy dál,
tou dlouhou cestou znavena, tys jenom krčil ramena.
Už raděj nepočítám pády.
Jen jeden špatnej krok a nedaj tě už dohromady.
A ty ses smál, osude můj.
Byl's jako letmý dotyk motýla, jako tvrdá rána do týla,
jako kapky rosy na růžích,
jako trn, co vryl se pod kůži...

Tím vším jsi uměl být, jen zapomněl jsi snít, osude můj.
A všechno to,cos mi dávno dal,
jedno po druhém sis zase zpátky vzal.
Všechny ty tváře, kterým jsi dával tvar a chvíle štěstí,
i když bylo jich jen pár.
Význam slov jsi skrýval mezi řádky
a nikdy neuměl ses vrátit o krok zpátky, osude můj.

Kde ses schovával i všichni moji drazí,
když za mou lásku soudili mne vrazi.
Zašil ses s láhví někde za plotem,
já byla vinna promarněným životem.

Čekám na ortel a ruce se mi potí,
láska je trest na doživotí. Osude můj.
Klidně ses roztáh na má prostěradla
a přitom bál ses jen, abych tě neokradla

A teď ti srdce bije na poplach,
na rtech máš touhu a v očích strach.
Tentokrát ty se ptáš, co bude dál ?
Teď, když jsi všechno odpískal a vzdal?
V rozpacích čekáš na mou odpověď …
Osude můj, dávám ti výpověď.