Bob Frídl - Básníkův kraj (Sound Of Silence)

hudba: Paul Simon
původní text: Paul Simon
nový text: Oskar Man
zpěv: Bob Frídl
-------------------------------------------
Básníkův kraj - text
-------------------------------------------
Náves rybník jako dlaň,
pole plná kamení.
Dávno dozněl klapot dřeváků,
místo lebedy a bodláků,
chodník čistý vede místy,
která znám už od dětství.
Kraj básníkův, kraj tátův.

Chaloupky jak v pohádkách
Husopasky na stráních.
Bída říkala tu Dobrý den,
chlad se díval v zimě do oken,
cesty zavál sníh
slepý kůň s poštou jezdil k nám,
před starý krám,
kde já tak rád si hrával.

Ten krám voněl kořením,
vanilkou a skořicí.
Já na neckách v malém rybníku,
hledal moře a v něm Afriku.
Jednou za měsíc
k nám přijel biograf
se spoustou zpráv.
Ten den byl víc než svátek.

Šňůry domků v zahradách,
rozhlas píseň vyhrává,
a když večer stíny nakreslí,
mámy pro děti jdou do jeslí.
Jenom hnízda vlaštovčí
jsou zde stejná jako dřív.
A plody svý sladké jak med,
když zlátnou.
Náves rybník jako dlaň,
pole plná kamení.
Dávno dozněl klapot dřeváků,
místo lebedy a bodláků,
chodník čistý vede místy,
která znám už od dětství.
Kraj básníkův, kraj tátův.
----------------------------------------------
Hello darkness, my old friend
I've come to talk with you again
Because a vision softly creeping
Left it's seeds while I was sleeping and the vision
That was planted in my brain, still remains
Within the sound of silence

In restless dreams I walked alone
Narrow streets of cobblestone
Neath the halo of a street lamp
I turned my collar to the cold and damp
When my eyes were stabbed by the flash of a neon light
That split the night and touched the sound of silence

And in the naked light I saw
Ten thousand people, maybe more
People talking without speaking
People hearing without listening
People writing songs that voices never share
And no one dared disturb the sound of silence

Fools said I, you do not know
Silence like a cancer grows
Hear my words that I might teach you
Take my arms that I might reach you
But my words like silent raindrops fell
And echoed in the wells of silence

And the people bowed and prayed
To the neon God they made
And the sign flashed out it's warning
In the words that it was forming
And the signs said, The words of the prophets
Are written on the subway walls
And tenement halls' and whispered
in the sound of silence
-----------------------------------------------------------------
Ahoj temnoto, můj starý příteli.
Přišel jsem s tebou znovu mluvit,
protože zrádná tichá představa,
přichází ve spánku a v hlavě zůstává,
ta představa mi stále trčí na mysli, stále ji nacházím
ve zvucích ticha.

v neklidných snech jsem kráčel sám,
po kočičích hlavách vstříc úzkým uličkám.
Lezavé vlhko, chlad, pouličních světel svit,
ohrnul jsem si límec, abych dál mohl jít,
když se do mých očí zabodl záblesk neónu,
rozpůlil noc a dotkl se zvuků ticha.

A v tom holém světle ulice
já viděl lidí nejmíň tisíce.
Lidí hovořících, aniž by ústa otevřeli,
lidí slyšících, aniž by slyšet chtěli,
lidí píšících písně, jež nikdy nezazněly...
Nikdo se neodvážil rušit ty zvuky ticha.

Blázínku, povídám, to vše jen připomíná,
že ticho dneska bují tak jako rakovina.
Poslouchej mě, sic se to nedozvíš,
obejmi mě, ať jsme si trochu blíž,
ale má slova padala jak tiché kapky deště
a zněla ozvěnou ve zvucích ticha.

Lidé se klaněli a dál se modlili
k neónovému bohu, kterého stvořili.
Nápisy kolem varovně blýskaly,
slovy ze kterých se všechny skládaly
a nápis oznamoval, že slova proroků
jsou na zdi metra
a v chodbách činžáků a také v šeptání
ve zvucích ticha...