243/ PACIFIK /H.MARŠÁLKOVÁ - ĎÁBLŮV VLAK

Kropí déšť mrtvou trať,
páchne rum, raděj se vrať,
tulákům jsi chtěl sen vzít
a mramorový nebe s sebou mít.

Chraplavý tě děsí hlas,
sirky škrt už je tu zas,
tunel spí jak černej brouk,
najednou ti někdo plamen sfouk.

Ten tunel přece nikde nekončí
a pletou se ti telegrafní dráty.
Jen člověk, co se s nikým neloučí,
neví taky, zda se vůbec vrátí.
Černej tunel vod sazí,
černej tunel vod sazí.

Nevnímáš odkudpak,
přijíždí ďáblův vlak,
s náladou mizernou
mává malý chlapík lucernou.

Vypadá jako ras,
skřehotá mu jeho hlas,
klidu víc to nepřidá,
on čeká kdy ho někdo vystřídá.

Ten tunel přece nikde nekončí
a pletou se ti telegrafní dráty.
Jen člověk, co se s nikým neloučí,
neví taky, zda se vůbec vrátí.
Černej tunel vod sazí,
černej tunel vod sazí.

Temnej strop vod sazí,
život z nějž tě zamrazí,
vždyť jsi chtěl s touhou žít
a mramorový nebe s sebou mít.

Po pražcích sem a tam,
s lucernou a věčně sám,
osud tvůj ti předává,
jeho služba se dnes odkládá.

Ten tunel přece nikde nekončí
a pletou se ti telegrafní dráty.
Jen člověk, co se s nikým neloučí,
neví taky, zda se vůbec vrátí.
Černej tunel vod sazí,
černej tunel vod sazí.

Černej tunel vod sazí,
černej tunel vod sazí.