Jiří Korn - Té, co snídá (1989)

hudba: Wolfgang Opratko, Johann Seidl / text: Zdeněk Borovec

(Právě té
sloky zpívám šíbnuté,
s úsilím,
no né.)

Mám chuť na med i na ananas,
že bych tě líbal, jsem ti navrh.
Tvá pleť — samet, no jeden by žas,
a co ty oblé křivky navrch.
Moh jsem tušit,
že ohrneš nos,
až se ti svěřím se svým citem.
S vírou v duši
jak na jaře kos,
až budu křičet pod blankytem.

Té, co snídá právě thé,
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou
(že je má).
Té, co říká: Hrom tě vem!
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou
(to má).

Líný lenoch leh na otoman,
klidně tě zasklí ten tvůj docent.
To já bych nemoh, jsem erotoman,
i když ne vždy a na sto procent.
Muž mých kvalit
se nevnucuje,
kam přijde, tam to musí fičet.
Dej se sbalit
a šance tu je,
že snad i potom budu křičet.

Té, co snídá právě thé,
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou
(že je má).
Té, co říká: Hrom tě vem!
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou
(to má).

Té, co snídá právě thé,
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou
(že je má).
Té, co říká: Hrom tě vem!
znova zpívám s úsměvem,
hlavu já mám svéhlavou
(to má).

Té, co snídá právě thé,
sloky zpívám šíbnuté,
umírám tou představou
(že je má)...