Kobra - Pavel Novák DĚTEM

Jedna hanácká rodinka, my jsme z Hané, se vypravila na výlet. Chtěli dojít až do Indie, a to je móc a móc daleko. Šli dlouho a předlouho, měli už hlad a žízeň, když dorazili k prameni, u kterého seděl fakir, na hlavě měl turban a před ním tančila krásná mohutná kobra. Požádali o trochu vody pro svého synka, a když ji dostali, řekli hanácky: „Tož vám teda, pane fakír, děkojem. A te ,senko. Bombej bombej.“ Chtěli říct, synku, bumbej, ale to víte Hanáci. Řekli: „ Bombej:“
Jak to uslyšel fakír, vyskočil od pramene, mával rukama, poskakoval a křičel:“Bombej, bombej:“ To slovo se mu tak zalíbilo, že ho rozkřičel všem ostatním Indům a ti na počest hanácké rodinky postavili kolem toho pramene veliké město, které nazvali hanácky Bombay. Hanákům věnovali tu největší kobru a ti ji přivezli do Olomouce na Svatý Kopeček do zoologické zahrady. Až někdy pojedete na Moravu, zastavte se tam, ta kobra tam ještě je. Ale pozor. Přestože je kobra plachá a před člověkem spíše uteče, když ji rozzlobíte, vztyčí hlavu, roztáhne svá žebra v krku a ukazuje jedovaté zuby, ve kterých má smrtelný jed. A nejen že vás může kousnout. Ona ten jed dokáže plivnout až do vzdálenosti čtyř metrů. Ale i kobra se bojí jednoho malého zvířátka. Jmenuje se mungo a mungo si s kobrou lehce poradí. A my si teď o paní kobře ze zoologické zahrady v Olomouci, jejím ženichovi panu bobrovi z Kanady, který má klec hned vedle a malém mungovi zazpíváme indickou písničku Kobra.