Bitva o Širojamu se odehrála 24. září 1877 v Kagošimě, Japonsko. Byla to poslední bitva Sacumského povstání. Nový pořádek vedl k sérii nepokojů vyvolaných nespokojenými samuraji. Jedním z největších vyjádření nesouhlasu bylo sacumské povstání, které vedl Takamori Saigó. Povstání přerostlo v občanskou válku a bylo rychle potlačeno branci nově vytvořené císařské armády, vycvičenými a vyzbrojenými podle Západu. Paradoxně jádro císařské armády tvořila tokijská policie, která se skládala převážně z bývalých samurajů.
Císařský výnos vojákům a námořníkům z roku 1882 volal po loajalitě císaři a tvrdil, že rozkazy nadřízených velitelů mají stejnou vážnost jako rozkazy od samotného císaře. Tím byl deklarován blízký vztah armády k císařským institucím.
V devadesátých letech 19. století se z císařské armády stala nejmodernější armáda v Asii: dobře vycvičená, vybavená a s vysokou morálkou. Jednalo se ale především o pěší armádu, která v porovnání se svými evropskými protějšky zaostávala v dělostřelectvu a jízdě. Dělostřelectvo používalo děla koupená v Americe a v Evropě, ale těch bylo málo. Navíc výzbroj nebyla unifikovaná a tak se používala děla nejrůznějších ráží, což kladlo další nároky na logistiku.
30 000 císařských vojáků pod velením Sumijošiho Kawamury, ozbrojených puškami, kanóny a kulomety Gatling napadlo několik stovek samurajů pod vedením Saigó Takamoriho. Těchto 300-400 samurajů bylo vše, co zbylo z původní armády 25 000 válečníků, která obléhala císařskou posádku ve městě Kumamoto šest týdnů před bitvou o Širojamu.
Problémy se zásobováním donutily Saigó Takamoriho, aby se bránil jen s omezenou podporou mušket a bez kanónů. Přesto samurajové, pod těžkou palbou, zaútočili na řady imperiální armády. Sumijoši Kawamura, velitel císařské armády, nevycvičil svoje muže pro boj z blízka. V několika minutách se organizovaná imperiální linie změnila v chaos. Samurajské šermířství obstálo proti armádě s velmi malým výcvikem tradičního boje. Na krátkou dobu Saigóovi linie držely. Imperiální armáda však nedovolila samurajům se znovu přiblížit a zlikvidovala Saigóovi muže z bezpečné vzdálenosti. Někteří samurajové se stáhli, zatímco ostatní odlákali palbu gatlingů na sebe.
Samurajové věděli, že vítězství bylo nedosažitelné a doufali, že budou omilostněni. Za účelem získání sympatií jezdili do kola před nepřítelem. Starší muži, kteří už spoustu let nebojovali si oblékli své přilby na svou poslední jízdu. Pro mnoho imperiálních vojáků bylo zastřelení starce příliš. Imperiální armáda bitvu vyhrála, ale samurajové si získali respekt všech, kdo událost zhlédli.
Situace byla pro Saigóa velmi ponurá. Bitva došla náhlému konci, když byl Saigó zasažen téměř smrtelnou střelou do stehenní tepny. Jeho zbylí muži se s ním stáhli do nedalekých lesů, kde mohl Saigó dojít svého konce v klidu. Jeden z jeho samurajů mu asistoval při seppuku, než ho mohli nepřátelé zajmout.
22. února 1889 udělil císař Meidži Saigóovi posmrtnou milost. V Kagošimském centrálním parku stojí socha na jeho počest.
Video z filmu:
Poslední samuraj (The Last Samurai)
Akční / Dobrodružný / Drama / Válečný / Historický
USA, 2003, 148 min
Režie: Edward Zwick
Scénář: John Logan, Edward Zwick, Marshall Herskovitz
Kamera: John Toll
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Ken Watanabe, Tom Cruise, William Atherton, Timothy Spall, Chad Lindberg, Billy Connolly, Tony Goldwyn, Masato Harada, Kojuki Kató, Šun Sugata, Shin Koyamada, Scott Wilson, Šičinosuke Nakamura, Hirojuki Sanada, Togo Igawa, Masaši Odate, Sósuke Ikemacu
Producenti: Tom Cruise, Edward Zwick, Scott Kroopf, Tom Engelman
Střih: Victor Du Bois, Steven Rosenblum
Scénografie: Jess Gonchor
Kostýmy: Ngila Dickson
Информация по комментариям в разработке