Vojtěch Kolman, Poznej svoji kost: k úskalím vědecké fyziognomie.

Hegelův výrok „duch je kost“ hraje svou dialektickou roli v diskusi soudobé fyziognomie. Hegel na jedné straně přejímá Lichtenbergovu kritiku, která úsudky ze vzhledu na povahu člověka ironizuje jako pavědecké, na druhou stranu je zastáncem názoru, jenž později hájí i Ludwig Wittgenstein, že duševní stavy a kvality se musejí viditelně projevovat, protože vnitřní neexistuje bez vnějšího. V rámci Fenomenologie ducha je tak dále rozvíjen moderní koncept zkušenosti, jenž předjímá některé koncepce současné naturalizované epistemologie.
V příspěvku Hegelův výrok zasadím do obecnějšího rámce kritiky jednoduchých kauzálních vysvětlení, jako jsou např. ta současných neurověd ohledně lidské mysli, ve prospěch vysvětlení intencionálních, které ta kauzální nepopírají, ale dialekticky inkorporují. Popsaný problém se ale nakonec bude týkat jakýchkoli typizací, od vědeckých, spojených např. s charakterizací dané argumentace jako logické či racionální, po umělecké, jako je např. Wagnerova snaha o umělecké zachycení antisemitismu, teoreticky vyjádřené ve stati „Poznej sám sebe“.