#hudba #muzika #song #kapela #musicvideo #fyp#ceskahudba#rock
Vytvořeno za pomoci AI
Text: Pavel Černý
Hudba: Suno
Mezi řádky
Ráno se probouzí v bílém světle,
na skle je mapa z kapek snů.
Svět ještě dýchá tak nesměle,
jak když se bojí vlastních dnů.
V kuchyni voní černá káva,
už stojím mezi dveřma a odcházím zas ven,
v kapse mám pár vět, co ti ráno dávám,
a jednu, co si nechám jen.
Mezi řádky ticha čtu,
co jsi nikdy neřekla.
V každým tónu klavíru
zůstává ta otázka.
Jestli láska stačí nám,
když se svět tak rychle mění,
drž mě chvíli u sebe,
než se všechno v prach zas změní.
Ulice šeptá starý příběh,
o lidech, co šli proti větru.
Někdo zůstal, někdo zmizel,
někdo si nesl vlastní větu.
A já si píšu na okraj dne
malý přání bez podpisu,
že až se setmí, najdu tě
v tom tichým, obyčejným klidu.
Mezi řádky ticha čtu,
co jsi nikdy neřekla.
V každým tónu klavíru
zůstává ta otázka.
Jestli láska stačí nám,
když se svět tak rychle mění,
drž mě chvíli u sebe,
než se všechno v prach zas změní.
Možná nejsme hrdinové,
jen dva stíny v záři lamp,
ale když se ruka chytí ruky,
najednou je krásně nám.
Mezi řádky ticha čtu,
že se nemusíme bát.
Každej pád je jenom krok,
kterej učí znovu vstát.
A když láska stačí nám,
tak je svět jen malý náměstí,
kde si spolu zazpíváme,
o tom, co dává smysl žít.
Информация по комментариям в разработке