Chcete-li si pořídit dárkový flash disk 32 GB se všemi díly Great Walks z let 2016 - 2020, nebo jiné orginální dárky z Krušných hor, objednejte si jej zde na eshopu: https://greatwalks.cz/shop
Čtvrtý výlet v roce 2020 vedl přes Vysokou Jedli, bývalou Javořinu, Milíře či Vřesovec až do živoucí Vysoké Pece a Rudného. A protože v tomto údolí jsem vyrůstal na chalupě u babičky a dědečka nešlo nezavzpomínat na ty krásné jinošské časy. Proto je tento díl trochu více osobní, ale nebylo možné tuto krajinu projít bez vzpomínek na dobu a místo, díky které jsem propadl Krušným horám.
Tento výlet a jeho stříhání bylo pro mne výjimečným zážitkem a poznáním něčeho důležitého. Teprve u střihu jsem si totiž uvědomil, co jsme tam totiž zažili. Je to ukázkový příklad dvou tváří krajiny Krušných hor: jedné, opuštěné a zdivočelé a druhé, živoucí, plné významů a vzpomínek.
Obě strany jsou krásné, obě ale jinak.
Uvědomil jsem si, jak neskutečně cenné je, mít na nějakém místě své vyrůstající vzpomínky, které sem člověk v mládí a dospívání zasadil. A dodnes je zde vidí, stejně zřetelně jako domy, stromy či cesty. Vzpomínky z tohoto věku se nikdy neztratí. Krajina se mění, ale vzpomínky zůstávají stejné a živé. A tam kde vzpomínky nejsou, je jen ticho a úporná snaha vcítit se a uslyšet vzpomínky jiných, kteří už zde vůbec nejsou. Říká se tomu objevování, hledání, odlévání stop. Zádumčivá, krasosmutná krajina. Jenže objev sklepa v ruině domu nebo četba informací o počtu domů, které zde stály, vám nevytvoří ten plastický obraz života v místě.
Proto jsou oba dny na našem výletě tak krásné a zároveň odlišné. A proto jsem tento díl nazval Krajinou (bez) vzpomínek.
Kokony
Když jsem viděl, jak naše parta spontánně vyskočila na kokony a začala si s nimi hrát, jako bychom se vrátili i my, dospěláci, do dětství. Louky mezi Vysokou Jedlí a Vřesovcem jsou ideálním místem k vypuštění hravých dětí a pro objevování tajemství zdejší krajiny jejich rodiči. Pozůstatků tu najdete nespočet, stačí se pořádně dívat. Přímo na Javořině najdete i pramen, ohniště a hlavně poslední odpočinutí Adorovo.
V listnatém lese pod hrobečkem najdete i krásnou cestu lemovanou gigantickými kameny, která vám může posloužit i jako výtečný fotoateliér.
Tínka se nám ztratila ten den ještě několikrát, zjevně ji to zde také bavilo a nemohla si pomoci.
Zaniklé Milíře jsou sice krásnou krajinou, ideální pro osamělé toulání. Mezi Vřesovcem a Ptačí horou najdete i vydatný a čistý potok, kde se můžete svlažit, opláchnout i napít. A protože na Ptačí hoře jsme byli již v díle osmém, vydali jsme se směrem severovýchodním do Liščího údolí přes les. Vystoupali jsme až do 900 metrů na sedlo nad Rudným, kde se nám otevíralo tolik jiné údolí, které překypuje životem, vzpomínkami na mládí a mými kamarády a známými.
V Rudném jsem byl počat, vyrůstal zde, dospíval. Napsal desítky povídek na střední škole, pozoroval Hale-Bopovu kometu a psal o ní esej, učil se fotografovat, potkal své první platonické lásky a chodil do hospody s kamarády. Na naší rodině chalupě mého dědečka a babičky jsem dokončil svoji Bakalářskou a diplomovou práci o vývoji pohraničí, napsal knihu Sudetská pouť aneb Waldgang, Zmizelé Sudety, skenovat své první předválečné fotografie od sběratelů. To čemu se dodnes věnuji, vzniklo zde a díky tomuto údolí, plnému zajímavých lidiček jsem svůj života zasvětil Krušným horám. I v knize Tajná zpráva o Marcebile najdete spoustu autobiografických pasáží z údolí Rudného.
Tento dům je pro mne přeplněnou pokladnicí zážitků a vzpomínek. Ač tak podobný stovkám jiných domů, přesto zcela nenahraditelným. Vyrůstat s někým na jedné louce ve stejném lese, na jedné cestě, je celoživotní pouto, které nijak jinak nezískáte. Možné to zní banálně, ale právě tady, ne v Praze, ne v Abertamech, cítím, co znamená domov.
Krása zdejší krajiny se mi v době, kdy člověk dorůstá vše vnímá tak intenzivně, nesmazatelně vepsala do duše a nikdy jsem na ní už nemohl zapomenout. Proto není pro mne krásnějšího údolí v Krušných horách, jako je Vysoká Pec a Rudné.
Havraní vrch
Havraní vrch byl středobod mého světa. Byl jsem typický produkt rekreanství sedmdesátých a osmdesátých let - kdy se mi druhý domov stal domovem hlavním. Zatímco z Prahy si skoro nic z té doby nepamatuji, odsud mám v paměti všechno. Na Havraní vrch, ke kterému jsme to měli 3 minuty pěšky, jsem chodil stále a utvrzoval se v přesvědčení, že tyhle hory miluji a chci být jednou kulturní manažer Krušných hor. Pamatuji se, že na vejšce jsem se s tím vytasil, jako se svým vysněným povoláním a všichni se mi náramně smáli….
Информация по комментариям в разработке