Great Walks 23 - Krasosmutným Porolavím

Chcete-li si pořídit dárkový flash disk 32 GB se všemi díly Great Walks z let 2016 - 2020, nebo jiné orginální dárky z Krušných hor, objednejte si jej zde na eshopu: https://greatwalks.cz/shop

Díl 23 byl tak trochu tancem mezi zmijemi...

Přepis komentáře:
Zatím jsme se váleli po loukách zcela bez strachu, to ale mělo brzy skončit….

Cesta z Chaloupek na Rolavu má v sobě něco ohromně silného. Vždy, když tudy jdu, jsem úplně naměkko. Ač je to opuštěné místo, tak je tak půvabné, že nelze přestat natáčet, fotografovat a přemýšlet o tom, čím je to, že je tak kouzelné. Je to dokonalá kombinace typu cesty, stromů, travin, potoka, lesů a mírného kopce, která je tak hypnotická. Toto údolí je ikonou Krušných hor. Když jsem v létě viděl v Praze v metru fotografii, reklamu na Krušné hory, tak na ní byla právě tato cesta.

Při pravidelném procházení zaniklými obcemi v rámci Great Walks mi došla jedna možná zásadní věc, proč mě tak tyto lokality drží za srdce. A víte co to je? Je to blízkost, k bývalými obyvatelům, kterou tu máte šanci zažít. Zatímco, když jdete normální vesnicí, projede kolem domů a nenapadne vás jim vlézt na zahradu, sednout si jim pod strom, koukat a svítil do sklepa, hrabat se jim v záhonku a přemýšlet, kdo tu asi žije. Zatímco v zaniklé obci přesně toto dělate, jdete přímo až do pokoje, spižírny, sklepa, které tu nevidíte, ale cítíte to. Představujete si ty lidičky, co zde žili a jak se jim zrovna tady žilo. A tento pocit je na cestě z Chaloupek na Rolavu takřka hmotný a cítím ho všude kolem sebe.

A na travnaté cestě jsme viděli zmiji č. 3. A tentokrát dost neplánovaně a divoce. Málem jsem na ní šlápl…

Najednou jsem dostal strach, hlavně o kluky. Taky měli jen sandály. Vyhřátá cesta je zjevně lákala a po ní jsme měli jít ještě celkem dlouho….

Do toho ty pozůstatky domů… tady asi ty zmije všechny žijí… Na jednom místě vyrostl strom na domů, tomu se propadl sklep a kořeny smrku drželi strom na dírou. Nevím jak dlouho takhle přežije… Působí to opravdu bizarně.
Jeno na Rolavě žilo 1500 lidí, byly zde tančírny, továrničky, škola… Stály zde krásné typické kamenné domy, které činí Krušné hory tak jedinečné. Díky nim si zdejší krajinu nesplete s žádnými jinými horami v Česku. A navíc, tady se v zemi nachází spousta důkazů toho, čím se zdejší lidé živili.

Bylo vedro k zalknutí, a ačkoliv se nebe chvilkami zatáhlo, nepomáhalo to. Krajina byla vyschlá a na každém kroku jsme viděli hady. A když jse konečně našli vodu, tak Zuzka narazila na zmiji č. 4. Byla největší ze všech, co jsme viděli a rychle zmizela mezi kameny, odkud jsme ji slyšeli syčet…. Uf…. Odteď musel vždy někdo z nás výrazně dupat, aby o nás zmije věděli dříve.

Zdejší pramínek je zjevně rozpojená vodácké trubka, která odváděla vodu z rašeliniště strohou a trubkou dolů do údolí Rolavy. Díky tomu zde má dobytek i my šanci se napít. Navíce tyto drobné propadliny budí dojem hornické památky.

Sladká nostalgie, strach z hadů, vedro a hlad ovládali naši mysl. Už jsme na protější stráni ale viděli místo, kde jsme chtěli spát. Áďa byl už viditelně unavený, hladový a držel se mně jako ocásek. To bylo neklamné znamení, že je načase děti nakrmit nebo aspoň rychle zadronit.
Cestou jsme si ještě prohlídli pomníček padlým rudoarmějcům, který přijel navštívit zjevně nějaký blbec, který si o kořen prorazil olejovou vanu. Těžko se hledají slova, co ho nebo jí vedlo k tomu, aby si musel zajet až přímo k hrobečku. Každopádně tohle dementní chování je na horách na starých kamenných cestách vidět. Minulý rok to samé bylo na cestě na Červenou Jámu z Hřebečné. Vzhledem k tomu, jak je kořen malý, tam musel jsem nějakým vytušeným nízkým sporťákem.

Na kopci Milíře, 930 metrů vysoko, jsme si našli krásné místo, přinesli z lesa ukryté zásoby a zahájili nádherný tropický večer. Těžko se mi řešilo vaření pro děti a natáčení. Dokud mám šéfa na obloze, tak nemohu jíst ani vařit. Tak ať už to slunce zapadne, ať mohu nakrmit ty moje dva hladové krčky :-)

Oba kluci mi dělali velikou radost, kolik toho dnes zvládli. Jsem na ně moc pyšný. Ušli jsme minimálně 15 kilometrů a kluci kolem nás ještě další pět naběhali navíc. Matěj nesl opravdu těžký batoh, dvě plné lahve s vodou, spacák, karimatku a jídlo. Áďa měl v batůžku také spacák, oblečení a svého morčíka.

Tentokrát jsem ráno nezaspal a zažil ráno v celé své délce a kráse.

Matýsku, vstávej…
Matýsku, bude krásný východ slunce a dole v údolí se válí krásná mlha…

Adámku, jsi vzhůru?
Matýsku?

No, takhle je nevzbudím nikdy, ale dron na ně funguje dokonale. Jako veselý budík….


Krasosmutné porolaví, melancholie, vzpomínky. Tak o zdejší krajině mluvil a psal historik a srdcař Krušných hor, Stanislav Burachovič, který letos slaví 70. narozeniny a dokonce o něm Muzeum Karlovy Vary připravilo výstavu, kterou až do konce února 2021 naleznete na Sv. Linhartu u Karlových Varů.







Péťa Krušnošlápek